Celebrity aneb Výtvarné kurzy na výsluní

Nebojte, nebudu psát o milostném životě populárních osobností. Ani o tom, zda ta či ona osobnost ráda šije, či plete a některá, považte, dokonce i maluje! Toto zamyšlení bude o nevysvětlitelně proměnlivé popularitě výtvarných kurzů.

Skoro by se dalo říci, kam vítr, tam plášť

Pořádání výtvarných kurzů se věnuji dostatečně dlouhou dobu a tak se může zdát, že mám dostatek zkušeností na to, abych odhadla, o jaký typ kurzu bude v následujícím roce zájem. Po pravdě, každý rok mne něčím překvapí.

Je mi záhadou, co způsobí popularitu výtvarného kurzu a co jeho pád. Kde se bere energie, která setřese z první příčky žebříčku popularity naši celebritu a kdo vynese na její místo našeho outsidera.

Chtělo by se mi věřit, že to nejsou televizní pořady o rukodělných všemožnostech a nemožnostech. Tím samozřejmě nechci žádný z pořadů shazovat, ve všech se najdou zajímavé příspěvky, ale i příspěvky s doporučeními na výrobu kýčů.

To je naše střední třída, bez které by se nám to tady tak trochu rozpadlo. Tuhle větu myslím velmi obecně. Dále se ale budu věnovat raději vybraným výtvarným kurzům, než úvahám o kvalitě televizních pořadů, či politiky.

Výtvarné kurzy a naše stálice

Naše stálice výtvarných kurzů stojí na výsluní stále se vztyčenou hlavou. Je to naše hrdá střední třída. Mám na mysli kurzy kreslení, malování, keramiky, kovového šperku a Tiffany vitráží. V posledních letech vnímám nárůst chuti do tradičního tvoření – řemesla, která se odráží právě v oblibě výše zmiňovaných kurzů.

Možná za to můžou návraty k našim kořenům – předkům, k přírodě…. Tuto touhu vnímám v naší společnosti velmi výrazně. Že by za to mohla digitalizace našeho žití, životů, světa? Je to touha vyvážit současný technický pokrok? Touha po znovu nabytí tradičních hodnot? Touha po prosté relaxaci? Tady mohu jmenovat kurz knižní vazby a kurz cínování. Zastavím se u cínování.

Nejprve trocha historie

Cínařství v Evropě dosáhlo vrcholu ve středověku, renesanci a baroku. V této době se litý cín používal k výrobě nádob především talířů, číší, konví, svícnů a křtitelnic. Povrch těchto předmětů mohl zdobit reliéf, rytí či leptání. Postupem doby z něj byly odlévány cínové hračky, sošky a medaile. Cínové vojáčky známe snad všichni. Cín se používá ve formě rozličných slitin. To proto, že samotný je velmi křehký. Právě objev slitin cínu přispěl k rychlejšímu rozvoji starověké civilizace.

A současnost?

Kromě slitin využívaných v ryze technických odvětvích je velmi zajímavý tzv. varhanní kov – tedy slitina cínu a olova. Čím více cínu, tím mají varhany jasnější zvuk. Varhanní kov se donedávna používal také k výrobě šperků. V poslední době volíme spíše slitinu cínu a stříbra. Každý výrobce cínovaných šperků vám řekne, že se se slitinou stříbra a cínu pracuje mnohem hůře, než se slitinou cínu a olova. Rovněž je k němu třeba vyšší stupeň teploty pájení. Ale kdo by chtěl dnes nosit olovo na své kůži.

Cínované originální šperky

Cínováním, tedy v podstatě jednoduchým způsobem tavení kovu, mohou vznikat autorské originální šperky. Jejich výroba téměř doma na koleně není úplně složitá.

Zajímavá na této technice je i adjustace zážitků. Nerozumíte? Mám na mysli uchování vzpomínek na cesty, dny a důležité chvíle, nebo i na úplně obyčejné chvíle, které se stanou důležitými. To proto, že k výrobě šperků technikou cínování je možné a žádoucí použít nějakou přírodninu. Třeba kámen, mušli či tvrdé dřevo…. Kámen může být z cesty za babičkou, mušle z potápění v exotické zemi.

S čím budete pracovat

Potřebujete tedy například nějaký kámen z cesty za babičkou. Páječku s plným hrotem ve tvaru šroubováku či špičky s výkonem 100 W  a také slitinu cínu a stříbra. Ta se prodává ve formě tyčí či silných drátů na cívce, seženete ji také v metráži. Dále potřebujete pájecí kapalinu a měděnou lepící pásku, jako mezivrstvu mezi kámen a cín. Pak jen uzoučký štětec a podložku, kterou nepropálíte, kdyby vám cín odkapával. Pocínovaný drátek na zpevnění, a abychom se vyhnuli tomu, že nemám cín uteče někam, kam nemá.

Jak na to?

  1. Měděnou páskou oblepíte předmět a pocínovaný drát obkroužíte kolem předmětu z obou stran měděné pásky.
  2. Pásku natřete pájecí kapalinou, páječku zahřejete a cín se stříbrem postupně nanášíte na  pásku.

Toto je popis pro odvážné cínaře začátečníky. Pokročilí mohou pak přidat nejrůznější plechy a plíšky, zdobné ornamenty, kuličky a různé jiné nápaditosti. Pro první kroky ale raději navštivte některý z kurzů cínovaných šperků.

Baví mne být u toho

Lidé se ve výtvarných kurzech učí, či zdokonalují v tradičních řemeslných technikách a svým sebevyjádřením je povyšují na výtvarné umění. Bonusem je, že při této tvorbě dokonale relaxují.

Tento proces mne baví sledovat.Je to život mých soukromých celebrit pod lupou.

Cínované šperky na fotkách vytvořili lektoři kurzů cínovaného šperku Karla Horvátová  a Jiří Buriánek.

Článek pro Atelier.cz napsala Zuzana Klápšťová, Ateliér ŠUM Praha.

ZUZANA KLÁPŠŤOVÁ

Nerozmýšlela jsem se.

Věděla jsem, že chci ve svém životě výtvarničit. jsem vystudovaná krajkářka, co zběhla ke keramice. Jsem vystudovaná pedagožka, co zběhla ke tvoření. Dělám to, co mne právě baví a tak pluji všemi možnými výtvarnými technikami a ty se na mne stále více nabalují.

Baví mne své znalosti předávat dál a být u toho, když lidé odpočívají.

To vše je mi dopřáno ve výtvarných kurzech které vedu a pořádám. Mám radost, že jsem v partě lektorů, kteří to mají podobně. Mám radost, že k nám do kurzů přicházejí lidé s otevřeným srdcem. Je nám pak pospolu dobře.

Chcete mne poznat osobně?

Přijďte k nám do Ateliéru ŠUM.

Chcete tvořit ve svém světě?

Čtěte mé články, najdete v nich nápady i techniky. Najdete je na blogu kurzyuzuzy.cz.

Kurzy u Zuzy / Ateliér ŠUM