Josefína Vávrová zdobení kůže

Josefína Vávrová: Když se dlouho nedostanu ke koním, mívám deprese

Láska ke koním a uměleckým činnostem Josefínu Vávrovou provází už mnoho let. K sedlařině se dostala díky své závěrečné školní práci, v rámci které začala spolupracovat také se sedlářstvím Pinto. Začala se učit tomuto krásnému řemeslu a zdokonalovat své techniky. Dnes zdobí sedla vyrobené v dílně, pracuje na vlastních zakázkách, dokončuje školu a s přítelem přetvařuje maringotku na útulné místo k bydlení. Svou tvorbu prezentuje pod značkou Pepi leather craft.

Kdo je Josefína Vávrová? Jak byste sama sebe popsala?

Myslím, že bych se mohla popsat jako člověk milující přírodu a zvířata – z nichž koně mají v mém životě nezastupitelnou roli. Mám ráda dobrodružství a zajímá mne spiritualita, sebepoznání a alternativní medicína. Zkrátka ty jemné věci mezi nebem a zemí, což s přírodou a zvířaty myslím úzce souvisí.

Měla jste ke kreativní činnosti blízko i v dětství?

Ano, už jako malá jsem si v knihovně půjčovala různé knížky o rukodělných činnostech a pak podle nich doma tvořila. Byla jsem celkem zarputilá a někdy mi také chyběla trpělivost. Výtvarné kroužky byly samozřejmostí. Dokonce na druhý stupeň základní školy přestoupila na školu s rozšířenou výukou výtvarné výchovy. Od té doby se to se mnou “táhne” v uměleckém duchu.

Pokud se nemýlím, stále studujete. Je vaše studium zaměřeno na umění?

Je to tak, studuji Fakultu umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Jak jste se dostala k práci s kůží? Co tomu předcházelo?

Kůže mi vždycky voněla, ale k samotné sedlařině jsem se dostala díky své maturitní práci. Rozhodla jsem se tehdy, že jako svou závěrečnou práci oboru Řezbářství a produktový design vyrobím dřevěné sedlo na koníka, na kterém jsem tehdy jezdila. Potřebovala jsem ale poradit od nějakého sedláře a tak jsem se dostala k Maxovi Hakenovi ze sedlářství Pinto, u kterého jsem později začala pracovat a učit se tomuto krásnému řemeslu.

Proč zrovna kůže? Co vás lákalo na práci právě s tímto materiálem?

Zdobení kůže vlastně není tak daleko od zdobení dřeva, které jsem studovala na střední škole, ale hlavně má blízko ke koním. Jeden moudrý člověk mi kdysi řekl, že musím najít způsob, jak spojit umění a koně, myslím že sedlařina a zdobení kůže to splňuje. 🙂

Jak dlouho se této činnosti věnujete?

Budou to již čtyři roky.

Jak byste charakterizovala svůj tvůrčí styl?

Snažím se, aby moje výrobky nebyly konvenční. Většinou se snažit ani nemusím a přirozeně vkládám do svých prací “uměleckého ducha”. Inspiruji se tradičním americkým stylem zdobení kůže, kterému se říká Sheridan, ale mám ráda volnost. Doufám, že je to z mých věcí cítit a že mají “šťávu”.

Co je při práci s kůži nejdůležitější?

Nejdůležitější je, jako u spousty dalších profesí, že vás to musí bavit. Potom hlavně dobré nástroje a kvalitní materiál. V neposlední řadě šikovnost. 😉

Jaké nástroje či stroje pro výrobu využíváte? 

Z ručních nástrojů hlavně řezák na kůži, hranořízek, průrazníky, kovové kružidlo, samozřejmě šídla a jehly na šití spolu se sedlářským koníkem, hromadu raznic na zdobení a paličku. Ze strojů pak nejčastěji například řezačku na řemeny (to je výborná věc :D), lis na vykrajování jednotlivých částí sedel a uzdeček, šicí stroje, ale i stojanovou vrtačku, na kterou se dávají různé nástavce na leštění či broušení. 

Tvoříte produkty pro koňáky či s motivy koní. Máte sama blízko ke koním? 

Takhle… Když se dlouho nedostanu ke koním, mívám deprese.

Image

Jak dlouho průměrně trvá výroba sedla? Jak výroba probíhá? 

Výroba westernového sedla trvá odhadem tak 2 až 3 týdny. Já sama totiž ještě sedla nedělám, vždy se jen podílím na různých činnostech, ale hlavně na zdobení. Jinak délka výroby závisí na náročnosti zpracování (na přání zákazníka) a také podle toho kolik dalších zakázek se musí zároveň s výrovou sedla stihnout. Pak také záleží na tom kolik je celkově zakázek na sedla, protože u nás je těch zakázek tolik, že si zákazník na své sedlo musí počkat půl roku. Myslím, že u ostatních sedlářů je to podobně. Výroba pak začíná od měření koně a pasování správné sedlové kostry, popřípadě úpravou kostry, aby vše sedělo jak má, nikde nic koně nedřelo a netlačilo. 

Poté se na kostře začíná “stavět”. Vykrájí se jednotlivé části sedla z hovězího kruponu – sukně, posedlí, fedry, třmenové řemeny. Z tenčí usně pak další části na přední a zadní rozsochu a na hrušku. Všechno se postupně natáhne, ohraní, nazdobí, nabarví, ušije, nalakuje, doplní o kování a velmi zjednodušeně řečeno se to “oblíkne” na kostru. Jednotlivé části jsou pak ke kostře buď přišité nebo přišroubované a místa nad šrouby kryjí kovové ozdoby, takzvaná konča. K sedlu se pak přidají ještě upínací řemeny a třmeny. Je to celkem složité.

Tvoříte pouze na zakázku, nebo si vyrobíte občas jen tak něco pro sebe?

Hlavně na zakázku, ale nedávno jsem si udělala radost a konečně jsem si nazdobila svůj vlastní pásek. S přítelem jsme si pak dokonce ušili vlastní boty v duchu barefoot.

Často na různých produktech spolupracujete s dalšími tvůrci, kdy dozdobujete pásky či kabelky. S kým spolupracujete nejčastěji? Oslovuji vás tito lidé sami od sebe? Jak tyto spolupráce probíhají?

Primárně spolupracuji s panem Milošem (Maxem) Hakenem ze Sedlářství Pinto a často také se svojí kolegyní Terezou Růžičkovou alias Tea´s leather craft. S Terkou obvykle vymýšlíme zajímavé projekty, a to mě baví. Zároveň je to pro mě i výhodné, protože kvůli studiu mám problém s časem, takže když si práci hezky rozdělíme, jde to pak snáz. 🙂

Jak vypadá váš tvůrčí koutek? Máte dílnu, vlastní ateliér nebo tvoříte doma?

Pracuji u Maxe v dílně a kromě zakázek pro sedlářství mám tu možnost pracovat tam i na svých věcech, za což jsem moc vděčná. Někdy je však potřeba vzít si práci i domů.

Image

Věnujete se ještě jiné kreativní / umělecké činnosti?

Studuji volné umění, ráda maluji nebo fotím, ale stejně tak mě baví spousta dalších kreativně-uměleckých činností, třeba s dětmi na táboře.

Co vás inspiruje? Kde hledáte inspiraci pro motivy? Co vám pomáhá tvořit?

Motivy hledám často všude kolem sebe. V ulicích Prahy na starých domech, v přírodě mezi květinami i zvířaty, ve starých publikacích a časopisech, ale samozřejmě i na internetu. 

Pomáhá mi když nejsem ve stresu nebo pod nějakým tlakem (znáte to, umělec! :D), což se hlavně kvůli škole ne vždycky daří. A pak také když si můžu pustit fantazii s uzdy a tvořím v přátelském prostředí, kde mě nic nerozptyluje. 

Co pro vás znamená kreativita? 

Volnost ducha. 😀

Co děláte ve volném čase, když zrovna netvoříte?

Teď jsme si s přítelem pořídili maringotku a společně jí rekonstruujeme k trvalému bydlení. Zároveň kolem ní upravujeme starý zarostlý sad na permakulturní zahradu, kde si chceme pěstovat zeleninu a ovoce a časem i chovat menší hospodářská zvířata. Snažím se ještě docházet ke koním a když mi zbyde čas, jezdím pomáhat kamarádům na farmu a nebo jdeme na výlet do přírody s našimi pejsky.