Historie šperkařství

Odhalte bohatou historii českého šperkařství

Šperky, stejně jako šaty, patří k lidskému zevnějšku od nepaměti. Jejich podoba a charakter se v jednotlivých obdobích velmi výrazně proměňovaly – přesto měly šperky napříč historií vždy mnoho společného. Jejich prostřednictvím dávali lidé na obdiv své postavení a bohatství, případně jim přisuzovali magickou a ochranitelskou moc. A ačkoliv od dob prvních ozdob uplynulo již mnoho let, ani dnes se jejich role příliš neliší. Pojďme se společně podívat, jakou mají šperky a samotné šperkařství v České republice historii.

Předchůdcem drahých kamenů byl obyčejný kámen

Mezi úplně první šperky, které se na našem území dochovaly, patří nejrůznější korálky. Lidé žijící v jeskyních toho přirozeně mnoho neměli. Při jejich výrobě si však vystačili s kamínky, lasturami, zvířecími zuby nebo drápky. Jakmile si osvojili jednoduché nástroje, byly schopni do nich vyrývat obrázky nebo ornamenty.

Období gotiky bylo obdobím zvonků a knoflíků

Samozřejmě, kamenné šperky, které vznikly v období pravěku, dnes mají nevyčíslitelnou cenu. Kdybychom ale hledali počátky drahých kovů nebo vzácných kamenů jako takových, museli bychom sáhnout až do období gotiky. Z tohoto období se dochovalo mnoho šperků v podobě malých rolniček a zvonků, které lidé nosili zavěšené kolem pasu, rukávů nebo výstřihu.

Gotika byla také obdobím vzácných knoflíků, které jednak usnadňovaly oblékání do toho času novodobých a velmi moderních úzkých šatů, a jednak symbolizovaly postavení daného občana. Bylo to jednoduché – čím zdobenější knoflíky a dražší materiál, tím bohatší člověk, který je obléká.

Stopy prvních „opravdových šperků“ sahají do vrcholného středověku.

Za první šperky tohoto období můžeme považovat spony, které byly součástí oděvu. Dvořané si jimi stahovali kabátce a košile. Ve středověku nosili lidé urozených vrstev korunku. Kovový kroužek zdobil hlavy nižších vrstev, zlatá korunka tak, jak ji známe z pohádek, pak hlavy urozených pánů a paní.

Ve stejném období byly velmi populární šperky osázené opasky. Z dob gotiky se zachovalo zdobení rolničkami, populární byly ale také penízky a kamínky, které o sebe cinkaly a vydávaly řinčivé zvuky.

Renesance a baroko – specifické šperkařské slohy

A přesto tolik jiné. Renesanci vládly jednoduché linie a přirozenost, a to jak ve stylu oblékání, tak v designu šperků. Doba renesance byla dobou důmyslných perlových spon do vlasů a nádherných mohutných prstenů, pod jejichž kámen se dalo ukrýt i nemalé množství jedu.

Baroko se lišilo zejména tvary a zdobností. Pokud renesance hlásala jednoduchost a čistotu stylu, snažilo se baroko o opak. Milovalo zakroucené tvary, množství zlata a celkovou opulentnost, která mnohdy až hraničila s kýčem. Kromě šperků se nosily paruky, lidé se zahalovali do pudrů, líčidel a různých parfémů. Každý chtěl být vidět a styl šperků tomu odpovídal – byly velké, výrazné a volaly po obdivu.

Česká šperkařská nej

První zmínky o šperkařství coby opravdovém řemeslu se na českém území dochovaly z období Velké Moravy.  V této éře vzniklo tzv. „Zlatnické bratrstvo“, tedy organizace sdružující zlatníky. Ti disponovali jedním z prvních sazebníků, v němž měli naceněnou svou práci.

Zlatnictví na české půdě opravdu vzkvétalo.  Bylo to díky hojnosti drahých kovů, které se u nás těžily. Řemesla zaměřená na šperky se rozvíjela zejména s nástupem křesťanství. Výše postavení lidé si velmi potrpěli na okázalé odznaky i šperky. Z bratrstva zlatníků se brzy vyvinul cech a ten, kdo do něj chtěl patřit, musel prokázat skutečný šperkařský talent.

Českým šperkařům se výborně dařilo za dob Karla IV., který byl aktivním podporovatelem tohoto řemesla. Jen si připomeňme jeho svatováclavskou korunu, jednu z nejhodnotnějších památek, které známe. Po husitském úpadku se řemeslo znovu dostává na výsluní v době jagelonské – éře  prstenů. Čím více jich pánové nosili, tím vyšší postavení měli. Na jeden prst byli schopni navléknout až čtyři.

Skutečný vrchol českého šperkařství představovalo období vlády Rudolfa II. Tento panovník byl obecně známý vztahem k umění – a to zlatnické nebylo výjimkou. V rudolfínské době byly české země bohaté a šperkařské řemeslo sílilo. O to větší úpadek však představovala třicetiletá válka a v podstatě i celé 17. a část 18. století.  Znovuzrozením bylo pro šperkaře až novorenesanční období, kdy si šlechta nechala na zakázku vyrábět drahé prsteny poseté rytinami i filigránovými ozdobami.

Podíváme-li se do novodobé historie, je významné období 19. století, kdy byly velmi populární české granáty. Šperky z nich mají dodnes věhlas po celém světě a mají své místo také mezi korunovačními klenoty různých šlechtických rodů. Od 19. století se českému šperkařství daří téměř nepřetržitě. Má zkrátka silnou tradici ve zlatých českých ručičkách. Některé naše šperkařské domy dnes vyvážejí unikátní solitéry do celého světa a draží je za částky v řádech milionů. Například značky Ralton a LLEV v loňském roce, společně s dalšími šperkařskými výrobci, zaujaly svými produkty odborníky i veřejnost na největším skandinávským veletrhem designu a interiérových dekorací FORMEX. To je jen důkazem toho, že čeští šperkaři nejsou ani na zahraničním trhu žádnými nováčky.

Jaké handmade šperky a klenoty české výroby máte doma vy? Máte svůj oblíbený kousek? Od jakého šperkaře pochází? Napište nám.

Pro Atelier.cz napsala Jana Prnková.