Tarra Dlábková Atelier.cz

Tarra Dlabková: Maluji podle toho, co si mne ten den zavolá

“Žena mnoha tváří – manželka, matka dvou dětí, malířka, bylinkářka, zahradnice, milovnice zvířat a samozřejmě i trochu čarodějnice,” tak by se charakterizovala umělkyně Tarra Dlabková, jejíž díla najdete i na Atelier.cz. Umělecká a kreativní činnost ji táhla už od dětství, vyzkoušela mnoho věcí, ale u malby a kresby zůstala až dodnes. Jak sama říká, ráda ochutnává nové věci, proto se nevěnuje jen malování, její život naplňují i jiné aktivity, jaké to jsou se dočtete v rozhovoru. Kromě toho nám Tarra prozradila, jak to vypadá v jejím ateliéru, či jak se dostala k strukturované technice malování, kterou používá dodnes.

Ve svém profilu prodejce píšete, že se kresba a malba stala vaší vášní už na škole. Hádám tedy, že jste ke kreativní činnosti měla blízko už v dětství? Byla to vždycky malba a kresba, nebo vás táhla i jiná odvětví?

Kreslila jsem moc ráda už od dětství, hlavně koně, ale pár let jsem chodila i na paličkování, háčkovala jsem, hrála spoustu let na flétnu, posléze i v orchestru, pak i trochu zpívala, průběžně jsem do toho psala básně i prózu – to mi hodně pomáhalo uvolnit ten dospívající přetlak vášní a neopětovaných lásek. Pak jsem taky šila a vyšívala různé vlajky a kostýmy pro historický šerm a larpy (to jsou v podstatě takové hry na hrdiny naživo).

To vypadá, že jste opravdu žena mnoha tváří. Měla jste opravdu široký okruh zájmů. Děláte některé z těch věcí dodnes, kromě malby?

Zůstali mi koně a volejbal a možná se rýsuje hudební spolupráce s jednou kapelou. Jinak jsem spíš typ člověka, co rád ochutnává nové věci. Když už mi daná aktivita nic neříká a nikam mne neposouvá, nejedu na mrtvém koni, jak se říká, a jdu dál pěšky nebo osedlám jiného.

Jak jste se k malbě dostala? Skrz školu nebo rodinu?

K malbě jsem se dostala asi postupným vývojem z kresby. Nejprve jsem kreslila pořád ty koně :), nejvíc tužkou a pastelkami, a někdy kolem patnácti let mne kamarádka pozvala na kurz automatické kresby, kde jsem začala používat víc pastelky a kreslit abstraktně to, co cítím zevnitř. No a pak už to šlo samo, postupně jsem zkoušela nové techniky a v roce 2010 jsem objevila svou originalitu (jak to nazvala moje kamarádka, terapeutka a také malířka Lea), kdy jsem u kamarádky na ženské třídenní session experimentovala s pastely na velký papír a objevila jsem takovou strukturovanou techniku malování, kterou používám dodnes. Je mi asi nejbližší, protože přesně vystihuje moje pocity tvarem a barvou, mám tam absolutní volnost, není to nic konkrétního, prostě jen vyciťuji a neřeším. A před pár lety jsem byla na kurzu akvarelem u Jitky Zajíčkové, což mne posunulo ke štětcům a akvarelu a minulý rok po zážitcích na tranzovním tanci jsem se naplno ponořila se do krásy akrylu.

A láska ke koním ve vás zůstala asi napořád, vzhledem k tomu, že se stále objevují na mnoha vašich dílech?

Je to tak. Říká se, že koně jsou jako moře – jak vás jednou chytí, už vás nikdy nepustí.

Pamatujete si, jaký byl váš první výtvor?

Já si to nepamatuji, ale moji rodiče ano, a dokonce to mají zdokumentované. Zhruba ve dvou letech jsem začala kreslit tzv. “ufouny”. Kreslila jsem je prý neskutečně rychle a úplně všude a než se stačili nadechnout, pokreslila jsem jimi třeba celý sešit.

Podle vašich produktů nejčastěji využíváte malbu akrylem na plátno. Proč jste zvolila zrovna tuhle techniku?

Já ty techniky vlastně nejraději střídám, ale je pravda, že v poslední době (zhruba rok zpátky) se akrylu hodně věnuji. Mám na něm ráda, že rychle schne a vytváří tak prostor pro moje oblíbené vrstvení – to mi třeba s olejem nešlo. Můžu s ním malovat i rukama, dělat různé efekty, dá se s ním trochu vytvářet i 3D efekty.

Kromě akrylu používáte ale i jiné techniky, například malbu olejem, akvarelovými pastelkami, pastely apod. Liší se nějak výrazně práce s určitými typy barev?

Z mého pohledu se liší hodně. Tím, že jsem samouk, tak to silně vnímám a s radostí objevuji různá zákoutí a triky, které se dají dělat s různými médii. Vlastně mne ta rozdílnost a střídání technik posouvá ke stále novým a novým projektům, protože mne to nezačne nudit. Přeskakuji z jedné na druhou, a tak mám vždy čas si od té dané techniky odpočinout.

Zaujal mě obraz vytvořený tzv. enkaustikou, což je malba horkým voskem. V čem tato metoda malby spočívá?

Ta nejjednodušší enkaustika spočívá v nahřátí voskovek a vosku na staré železné žehličce a roztírání této hmoty na křídový papír, čímž vznikají různě barevné a tvarově zajímavé obrazce. Jenže když namalujete žehličkou pár obrázků, zjistíte, že je to vlastně velmi omezený nástroj a mně osobně to pak přestalo bavit. Profíci používají horké pláty, na kterých mají papír položený a další vychytávky a nástroje, například pigmentové tyčinky, kterými tvoří i 3D efekty a tak. Osobně jsem tak hluboko do enkaustiky nepronikla, ale na jednom festivalu umění jsem se seznámila s výtvarnicí Laurou Ésciovou, která je přes enkaustiku mistr a její práce se mi nesmírně líbily.

Kromě plátna malujete také na sololitovou desku. Využíváte ještě jiné typy podkladů? V čem se liší malba na plátno a na desku? Je práce náročnější?

Maluji na to, co mi přijde pod ruku :), ale ne vše mi vydrží. Pro kresbu pastelkami či pastely je vhodný samozřejmě tvrdší nebo strukturovaný papír. Pro malbu mi asi nejvíc aktuálně vyhovuje to plátno. Ale pokud používám hladkou desku, mohu si víc hrát s podkladem a právě tou hladkostí, takže se mi tam jinak míchají barvy a přijde mi to trochu více podobné olejomalbě. Takže ano, deska je pro mne náročnější než plátno.

Podle čeho si vybíráte, jakou techniku na daný obraz použijete?

Podle citu. Já totiž většinou předem nevím, co jdu malovat, takže maluji až podle toho, co si na mne ten den zavolá. To se netýká třeba kresby Koňského Tarotu, na kterém stále pracuji, protože tam jsem si určila barevnost papírů podle témat. Vím, že to kreslím tužkou a zpracování tématu je taková klasická výtvarná záležitost s náčrty a návrhy.

Jak probíhá kresba/malba intuitivního obrazu?

Vnitřně vycítím, čím budu malovat a na co, a pak se nechám vést. Vycítím, kterou barvu mám vzít, jaký tvar mám vést, kolikrát a kde. Většinou do toho ze začátku hrábnu rukama a první podkladové vrstvy tvořím takto, kontakt s barvou je tak pro mne doslova labužnický a hmatatelný zážitek. 🙂 Ohromně ráda vrstvím, někdy má obraz i desítky vrstev. A protože se mi pod rukama hodně proměňuje, fotím fotky z procesu a pak je skládám do videa, aby lidi viděli, jak obraz vznikal. Lépe se pak do něj vcítí, protože to není jen o té poslední vrstvě, ale o celém procesu.

Jak dlouho vám zabere malba standardního obrazu? Malujete vkuse (třeba jen s malými přestávkami), nebo něco namalujete a poté si dáte pauzu a vrátíte se k dílu třeba až po několika hodinách či dnech?

Většinou právě maluju po kouskách – nebo spíš po vrstvách. Namaluji pár vrstev a pak obraz leží třeba i několik týdnů – já říkám, že zraje. Ale možná je to vzájemný proces a zraji i já. A po nějaké době mne zavolá a já dostanu šílenou chuť ho dodělat nebo pokračovat a ten proces zase jede. Kolikrát mi takhle ležely rozpracované obrazy i několik let.

Ale nedávno se mi stalo, že děti odjely k babičce, muž na akci a já tu byla sama dva dny. Takže jsem celý den relaxovala a večer jsem vysmahla celý obraz najednou. To je vzácné a úžasné. 🙂

Máte při tvorbě nějaký rituál, který vám pomáhá tvořit? Nebo co je pro vás při tvorbě důležité?

Klid. Klid a ticho. 🙂 Takže úplně ideální je, když nikdo není doma a mám tu absolutní klid a svobodu dělat si, co chci.

Můžete nám popsat váš tvůrčí proces? Jak to například vypadá, když se chystáte malovat, jak tento proces probíhá?

V běžných pracovních dnech odvezu děti do školky, projdu se domů, v klidu se pořádně nasnídám, pokud je něco potřeba, poklidím, vyřídím. Udělám si kafe nebo čaj nebo prostě jen vezmu konvici vody a jdu do ateliéru. Pokud je potřeba a mám chuť, trošku si tam uklidím, vyvětrám, zapálím svíčky, případně aromalampu, občas si pustím hudbu. Pokud mám potřebu, vypíšu ze sebe problémy, sepíšu seznam priorit a věcí, co je potřeba udělat, aby mne to nestrašilo v hlavě, vytáhnu si nějakou inspirační kartičku, a když mám čistou hlavu, jdu malovat nebo kreslit to, co si mne zavolá. Někdy dělám pauzy, ale někdy mi to kafe prostě vystydne, jak se ponořím do procesu.

Máte ateliér doma?

Ano, v našem domě mám vlastní ateliér. Je to krásná velká světlá místnost a skoro každý, kdo tu byl, říká, že je to nejkrásnější místnost v domě. Inu, mohu potvrdit. 🙂

Takže tvoříte sice doma, ale zároveň máte pro tento účel zřízený ateliér. Ideální kombinace. Jak vypadá váš ateliér?

Je velký a vzdušný. Je v patře, jsou tam dvě střešní okna a jedno normální do zahrady a je světle modře a smetanově vymalovaný. V jedné části, která je oddělená trámy, mám sklad obrazů a materiálu, také tam mám umyvadlo – což je pro někoho posedlého malováním rukama úplně nejlepší věc na světě! 🙂 Ve větší části místnosti mám už jen jeden větší stůl – měla jsem tři, ale postupně jsem se přesunula s veškerým svým malováním na zem a už je nevyužila. Na stole jen kreslím nebo píšu. Ráda bych tam ještě pořídila dvě ratanová křesílka a stolek pro hosty a klienty.

Věnujete se tvorbě profesionálně, nebo je to pouze váš koníček?

Ráda bych profesionálně, ale teď to mám nakombinované s dalšími činnostmi.

A čím se živíte? Jaké je vaše zaměstnání?

Přivydělávám si zahradnickými službami, buď realizujeme zahrady nebo udržujeme zeleň stávající. Také provozuji e-shop s veganskou a zdravou výživou.

Máte někoho/něco, co vás inspiruje? Odkud čerpáte inspiraci?

Myslím, že mne nejvíc inspiruje právě klid a ticho – když ho mám dostatek a jsem odpočinutá, může se projevit moje vnitřní já. Když někdo v domě je a vím, že by po mně mohl něco chtít, tak mi to moc nejde, nesoustředím se, nenaladím se.

A co se týká vnější inspirace, tak nevím, jak moc mne to ovlivňuje v tvorbě, ale zřejmě do jisté míry určitě ano, protože i zážitky a věci kolem sebe vnímám velice silně. Vidím krásu a detaily i v prostých věcech, naciťuji se na ně a vnímám jejich energii. A tak se snažím svou duši pořádně krmit barevnými a příjemnými zážitky a pečovat o ní.

Jak byste definovala styl své tvorby?

Intuitivní, dynamický, duchovně zaměřený, možná trochu mystický.

Kde mohou lidé vaše obrazy vidět?

Tak určitě nejjednodušší varianta je na internetu, kde mám svoje stránky a prezentuji se na různých prodejních serverech jako Atelier.cz. Jinak naživo teď hlavně u mne v ateliéru, stálou expozici aktuálně nikde nemám. Letos se připravuji na svou samostatnou výstavu “LOVE – Miluj!”, která proběhne v květnu v Kavárně Karolína v Ústí nad Orlicí. Budou tam nové obrazy, které jsem ještě nikde neprezentovala, a práce na tom mne nesmírně nabíjí. Na podzim se můžeme vidět na mezinárodním festivalu umění Atelier ArtFest 2018 v Praze na Holešovickém výstavišti a spolu s dalšími dvěma nadanými kamarádkami plánujeme výstavu, kterou budeme taktéž směřovat do Prahy. Ale to vše sdílím na svém Facebooku a webových stránkách.

Jak relaxujete?

Miluji, když se o mně někdo stará – takže masáže. Nebo když mi muž umyje a prodrbe hlavu. Skvělé jsou také vyjížďky na koni do přírody nebo pokec s kamarádkou. A samozřejmě dobré jídlo, víno a film.

Co děláte, když zrovna netvoříte?

Starám se o dům a o děti, teď v zimě hodně odpočívám, a když přijde ta správná kniha, schroustám ji třeba za dva dny. Ale i tancuji, hraju volejbal, chodím do kina a navštěvuji své milé přátele. V létě spolkne hodně času zahrada, bylinky, vaření, sušení, zavařování a také jezdím ke koním.

Podle čeho by si člověk měl vybírat obraz do svého domova? Měl by třeba myslet i na to, kde bude obraz pověšený a na základě toho jej vybírat (kvůli psychologii barev), nebo na tom nezáleží a měl by se nechat vést jen tím, co se mu líbí?

Myslím, že se to nedá takto rozdělit, protože každému vyhovuje něco jiného – někdo třeba nechá výzdobu svého bytu na odborníkovi a je mu to jedno. Ale když se do toho pustí člověk sám, měl by si vybrat nejlépe to, co se mu líbí nebo ho oslovuje. Pokud ucítí, že to má nějak spojit s prostorem, aby to k tomu ladilo, tak proč ne, ať to spojí. Ale určitě v tom nehledat žádnou velkou vědu, protože každý vevnitř víme, co chceme a potřebujeme, a poznáme to tak, že nás to prostě a jednoduše osloví.

A pokud si koupíme obraz, který se nám úplně nelíbí, jen proto, že si myslíme, že nás nějak pozitivně ovlivní nebo změní, nebo protože se “jen” hodí do interiéru, tak nás může třeba i časem začít štvát, protože na něj nejsme naladění. Nemůžeme přijímat jeho poselství, jakkoliv je pozitivní nebo duchovní. Ale může se samozřejmě stát, že se na něj časem naladíme. Nebo naopak – přestane se nám za čas nějaký oblíbený obraz líbit, protože jsme se změnili a jsme někde jinde a on už nám své předal. To je ten vývoj a ta individualita každého. Pak je ideální výzdobu obměňovat. Já to tak dělám. S oblibou přemisťuji nejen obrazy, ale i nábytek – je to osvěžující závan nové energie a začátek nového období.

Proč jste se rozhodla prezentovat svoji práci na Atelier.cz?

Protože jsem chtěla oslovit nové lidi a rozšířit svůj okruh působnosti. Navíc je Atelier.cz velmi jednoduchý a intuitivní k ovládání, což je pro mne, coby prodejce, značná úspora času a energie.

Líbí se vám obrazy Tarry?

Její produkty najdete na Atelier.cz

Zobrazit nabídku prodejce