modrotisk

Tradiční modrotisk – v čem spočívá jeho tajemství?

Určitě všichni znáte tradiční modro-bílé strážnické či olešnické kroje, které mají nenahraditelné místo v českém folklóru. Svým nenapodobitelným designem se vepsaly do tuzemských unikátů a památek, stejně jako třeba tradiční cibuláky. Můžeme být pyšní, že podobné národní poklady patří právě nám, Čechům. Pojďte společně s námi nahlédnout pod roušku modrotisku. Jak vznikl? A funguje i dnes?

Za modrotisk označujeme formu tradičního tisku na textil a jeho následné barvení na modro. Místa, která jsou při modrotisku potištěna, tedy zůstávají bílá a zbytek látky je zahalený do typické pomněnkové nebo temně modré.

Historie modrotisku

Už od vzniku odívání samotného měli lidé touhu látky barvit a dodávat jim na atraktivitě. Dokud se ale žilo v jeskyních a chýších, měl oděv primárně praktickou funkci – tedy zahřát a něco vydržet. Zatímco v těchto časech šla móda stranou, ze středověku už se dochovaly první zmínky o barvení textilu za pomoci bylin. Boom zažili předchůdci modrotisku v 18. století. K barvení textilu se využívalo především indigo (modré barvivo původně získávané ze stejnojmenné rostliny) a modrotisk se začal využívat zejména při tvorbě lidových krojů.

Tato technika získala velmi rychle na oblibě, a to hlavně na Moravě. Vznikaly zde malé tradiční tiskařské dílny a z modrotisku se stalo oblíbené a vyhledávané řemeslo. V některých malých skanzenech funguje modrotisk dodnes. Je z něj už ale bohužel spíše muzejní záležitost. Napříč Evropou dnes funguje pouze šest tradičních barvířských dílen, ve kterých je řemeslo stále živé. Je potěšující, že se dvě z nich nacházejí v České republice. Jsou to dílna Jiřího Danzingera v Olešnici a firma rodiny Jochových ve Strážnici. Obě dílny pořádají veřejné návštěvy s ukázkou výroby a vy se tak můžete seznámit s nejstarším způsobem potiskování textilu. My jsme se jedné takové exkurze zúčastnili, takže se už brzy těšte na zajímavou reportáž.

Mravenčí práce aneb Jak modrotisk vzniká

Už příprava samotného tisku je velkou alchymií a vědou. Bavlněné plátno, které se dnes používá nejčastěji, se před samotným tiskem musí vyprat, naškrobit (kukuřičným nebo bramborovým škrobem), usušit a vymandlovat. Až na takto upravenou látku se nanáší barva, které se říká rezerva. Jedná se o krycí vzor. Ten v určitých místech zabrání obarvení plátna.

Barva je tvořena kaolínem a ztuhlou pryskyřicí, tzv. arabskou gumou. Jejich poměr a další přidané látky jsou často barvíři střeženy jako rodinné výrobní tajemství. Dá se tedy říci, že co modrotiskařská dílna, to unikát – a v tom spočívá celé kouzlo.

Samotný tisk by se dal přirovnat k razítkování. Dřevěné formy se vzory se namáčí do polštářku s rezervou a následně se obtiskávají na připravenou látku. Vše se musí dělat velmi pečlivě, aby nebyly vzory rozmazané a okraje nepravidelné. Modrotisk je opravdu mravenčí práce.

Nanesená rezerva následně schne po dobu jednoho dne. Až pak se namáčí do barvicí lázně, nejčastěji indigové, a to hned několikrát za sebou. Ačkoli známe indigo jako krásně modrou barvu, bezprostředně po nanesení má nazelenalý odstín. Až oxidací se mění na modř, která je pro modrotisk charakteristická. Barvíř střídavě namáčí a vytahuje látku tak dlouho, dokud nedosáhne požadovaného modrého odstínu.

Posledním krokem je zajistit, aby modrá na plátně držela a neobarvila například prádlo v pračce. Barvíř toho dosáhne vymácháním látky ve slabém octovém roztoku. Ocet totiž odstraní rezervu, barvy fixuje a současně zajistí, aby byla světlá místa krásně bílá. Na závěr čeká tkaninu další kolečko sušení a mandlování. Teprve po něm je hotová a připravená udělat někomu radost.

Jak pečovat o výrobky z modrotisku?

Modrá je dobrá, ale v tradičním modrotiskovém výrobku je jí opravdu požehnaně. Proto vždy počítejte s tím, že ačkoli byla látka ošetřena octem, může během prvních praní ještě pouštět. Ale žádný strach. Krásný modrý odstín drží a ani bílé vzorky nejsou díky chemickému ošetření v ohrožení. Bezprostředně po vyprání sice může mokrý vzor působit namodrale, to ale pouze prosvítá rubová strana tkaniny. Po usušení bude vše tak, jak má být.

Pro Atelier.cz napsala Jana Prnková.

Foto: Vojtěch Veselý, archiv dílny Strážnický modrotisk