Vzkříšení zapomenutých řemesel v Česku i zahraničí

Owen Morse-Brown výroba kloboučnických forem

V dnešní době moderních technologií a inovativních výrobních linek se čím dál tím víc upouští od tradičních řemesel. Dnes už asi málokdo ví, co dělal třeba takový krumpléř nebo truplář. Některá řemesla jednoduše odnesl čas, jsou však i taková, která by i v současné masové době mohla být potřeba. Co takový kovář, bednář či třeba švec – boty přece budou lidé nosit vždy, nebo snad ne? Sdružení Heritage Craft Association má jasno – kriticky ohrožená řemesla bychom měli chránit.

Sdružení Heritage Craft Association sídlí ve Velké Británii a mimo jiné si klade za cíl zachovat kriticky ohrožená řemesla – tedy řemesla, u kterých je nebezpečí, že se již brzy nebudou praktikovat. Problém spočívá ve snižující se základně řemeslníků, v omezených vzdělávacích příležitostech a v nízké finanční životaschopnosti. Seznam nyní zahrnuje 17 oborů.

Také řemesla potřebují své ochránce

Řada řemeslných dovedností se nachází ve stejné pozici jako historické budovy před sto lety, tedy v reálném ohrožení, že o část vzácného dědictví přijdeme. Dnes si již uvědomujeme význam starých staveb jako součásti našeho dědictví a je načase, abychom nahlíželi na řemesla a živé kulturní tradice s podobnou důležitostí. Kreativita, manuální výroba a předávání poznatků je součástí toho, co nás dělá lidmi.

Greta Bertram, zabývající se výzkumem v oblasti kriticky ohrožených řemesel, pro The Guardian uvedla:  „Chtěli bychom, aby vláda uznala důležitost tradičních řemeslných dovedností jako součást našeho kulturního dědictví a podnikla kroky k zajištění jejich předávání nové generaci.” Zároveň vyzvala britskou vládu k patřičným opatřením. Ruční výroba kriketových míčů a lakrosových pálek – to jsou dva příklady řemesel, které již v Británii nikdo nepraktikuje, a u kterých se nezachovalo kompletní know-how.

Příklad ohroženého řemesla – výroba dřevěných kloboučnických forem

Owen Morse-Brown je jedním z posledních britských řemeslníků požehnaných dovedností vyrábět dřevěné kloboučnické formy jakéhokoli druhu a tvaru. Řemeslníci během čtyřicátých a padesátých let vyráběli klobouky právě na těchto formách. Pro každý styl a každou velikost bylo nutné vytvořit specifickou formu. Doba se však proměnila. Dnes klobouky vznikají za pomoci kovových forem, které lze ohřívat. Vše je rychlejší a jednodušší. Při zhotovení hrají významnou roli také stroje, šikovné lidské ruce jsou až na druhém místě. Podle sdružení Heritage Craft Association zbývá ve Velké Británii pouze jeden až pět výrobců kloboučnických forem.

Owen převzal podnik od svého otce Guy Morse-Browna před jedenácti lety. Do té doby se specializoval na výrobu viol a dalších prvotřídních hudebních nástrojů. Nakonec však zcela propadl tomuto zvláštnímu a krásnému řemeslu a soustředí se pouze na něj. Řemeslník se může pochlubit katalogem s přibližně 500 styly a tvary kloboučnických forem. Ceny se pohybují mezi 50 a 350 librami za jeden kus. Formy Morse-Browna používají například špičkoví filmoví a divadelní tvůrci. Avšak většinu nyní nakupují nadšenci, kteří si vytvářejí vlastní klobouky.

Zatímco samotná výroba kloboučnických forem je na červeném seznamu, podniku Morse-Browna se daří dobře. V roce 2014 se firma přestěhovala do větších prostor, a dokonce zaměstnává několik pracovníků na částečný úvazek. Hlavní otázka tedy zní: „Bude štafeta předána nové generaci?“

O celosvětovou podporu řemesel se stará UNESCO

UNESCO zůstává jedinou mezinárodní organizací s globální vizí sociokulturní a ekonomické role řemesel ve společnosti. Ocenění UNESCO pro excelenci v oblasti řemesel je program zaměřený na povzbuzení řemeslníků k výrobě kvalitních výrobků pomocí originálních a tradičních technik s důrazem na zachování kontinuity a udržitelný rozvoj. Tento program slouží jako mechanismus pro certifikaci kvality, který zaručuje dokonalost tradičních, inovativních a ručně vyráběných výrobků. Do roku 2006 bylo toto uznání známé jako UNESCO Crafts Prize a později se přejmenovalo na Award of Excellence.

Česko se nechalo inspirovat právě organizací UNESCO

Již sedmnáctým rokem uděluje ministr kultury České republiky vybraným lidovým výrobcům a řemeslníkům titul Nositel tradice lidových řemesel. Udělování titulu je dokonce podpořeno nařízením vlády č. 5/2003 Sb. o oceněních v oblasti kultury. Jde o českou verzi projektu UNESCO, nazvaného Žijící lidské poklady. Titul je každoročně udělován u příležitosti národního zahájení Dnů evropského dědictví, akci zaštiťuje Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska.

Jak takový titul získat? Kandidát musí nejprve prokázat perfektní znalosti svého oboru a představit vynikající kvalitu výrobků. Komise klade velký důraz na prezentaci a popularizaci dané tvorby. V neposlední řadě je zohledněna snaha o předávání znalostí dalším pokračovatelům a zájemcům o dané řemeslo.

„Zlaté české ručičky“ ve 21. století

Posledních osmnáct let rozvoji řemesel příliš nepřálo. Uniformita, průměrnost, rychlost a cena válcuje dnešní poctivé tradiční profese. Dlouhé období socialismu rukodělné výrobě v Česku také nepřispělo. Tehdy bylo téměř nemožné založit si vlastní živnost. Prim hrála velkovýroba, vlastní originalita musela jít mnohdy do ústraní. Po Sametové revoluci se leccos změnilo, důraz ve vzdělání byl však víceméně logicky soustředěn do oborů IT, ekonomie, managementu a podobných.

Snaha zpomalit začala až u jednotlivců v poměrně nedávné době. Nyní stále častěji oceníme originalitu a takříkajíc pomalý a promyšlený postup výroby před rychlostí a vynucenou jednotvárností. Řemeslník investuje mnoho svého času a zákazník se pomalu učí za kvalitní práci dobře zaplatit.

Určitě je potřeba se k tradičním řemeslům vrátit. Vhodným startem je už výběr dobré střední školy. Většina řemeslných oborů se u nás stále vyučuje, avšak zájem je spíše nižší, což se dá nakonec vnímat i jako výhoda pro absolventy. Vyučený řemeslník se nebude potýkat s velkou konkurencí. Navíc objeví krásnou práci, která má smysl.

Máte ve svém okolí šikovného řemeslníka? My ano. Spoustu z nich už teď najdete v nově vznikající komunitě na atelier.cz.

Foto: Owen Morse-Brown